**************************************************************************
*************************************************************************
Fotografie je báječný způsob pro komunikaci a je to skutečně univerzální jazyk.”.
- Bill Frakes
**************************************************************************
Za případné komentáře, postřehy, názory a nápady všem děkuji!
http://ondrejcipera.cz/ bannditos@seznam.cz
****************************************************************************
Stránka na facebooku: https://www.facebook.com/photobannditos
reklama
70 fotek, letos v září, 156 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, země, selfie
Díky levným letenkám jsem se po druhé v letošním létě vydal na Mallorcu. Tentokrát to byla ryze pánská jízda se spaním na divoko, i když 2x jsme si dopřáli all inclusive hotel...
22 fotek, 22.9.2018, 45 zobrazení, přidat komentář | děti, doma, oslavy, rodina-přátelé, zábava
Oslava bratrových narozenin...
83 fotek, 2.9.2018, 68 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, rodina-přátelé, země
Prodloužený víkend v Malé Fatře. První noc jsme proprndali v kempi Biela, který byl i další den naším vychozím bodem. Přehoupli jsme přes kopec do Starýho Dvoru, po cestě nás chytla jedna menší přeháňka a obloha nevypadala moc nakloněně. Napadlo ná, že bysme si pomohli lanovkou a vyjeli na chatu Na Grúni. Vlekař nás přesvědčil, že to není moc dobrý nápad a odkázal nás na autobus, který pojede asi za půl hodinky do Vrátné. Odtud pak vede kabinková lanovka, z které to je už jenom cca 30 min na chatu Pod Chlebom. V kabince nás potkala další přeháňka, tentokrát už i s kroupama. Přečkali jsme ji v hospodě na kopci. Chvíly na to se lanovka zastavila úplně a už nejela vůbec. Po shlídnutí chytrých bouřkových aplikací jsme zjistili, že máme asi půl hodinky než přijde další a vytrvalejší slejvák. Povedlo se nám během této chvíle přeběhnout na chatu suchou nohou. Tam už bylo pár hostů a všichni do jednoho sušili svoje durch promočené věci. Dali jsme si večeři, pár pivíček, ráno snídani a pokračovali dál. Dneska už počasí vypadá znatelně lépe. Sdodali jsme vrchol Velký Kriváň, pokochali se výhledy a krásné hřebenovce jsme začli klesat zpět do údolí, do kempu kde jsme nechali auto. Cestou domů jsme se setkali se slovenským kamarádem a poobědvali společně v Žilině.
2 fotky, 22.8.2018, 179 zobrazení, přidat komentář | děti, klasická-fotografie, lidé, umělecké, zábava
Ukázka z těhu focení s Lenkou a Vaškem...
124 fotek, letos v srpnu, 58 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, zábava, země
Prodloužený víkend v Rakousku. První den rozcvička při vyběhnutí na vyhlídku Hohe Wand a druhý den výstup na horu Schneeberg vysokou 2076 m n.m.
40 fotek, 7.8.2018, 209 zobrazení, přidat komentář | děti, doma, oslavy, rodina-přátelé, zábava
Rodinná oslavička narozenin...
22 fotek, 23.7.2018, 1 435 zobrazení, přidat komentář | klasická-fotografie, krajina, lidé, umělecké, zábava
36 fotek, léto, 80 zobrazení, přidat komentář | děti, doma, krajina, zábava, jídlo
Pár fotek z mobilu během července, víkend u bratrů na chajdě v Ivančicích, relax v Maximus resortu s výtečnou večeří, víken u lomu v Šošůvce a kempu Baldovec, víkend v kempu Merkur v Pasohlávkách...
192 fotek, letos v červenci, 1 164 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, příroda, země
S levnými letenky na Mallorcu se roztrhl pytel a tak sem neváhal a zakoupil je na první červencový víkend s odletem z Vídně. Měli jsme rezervované auto a tak jsme si jej šli hned po přistání vyzvednout. Naše první kroky vedly na pláž "Platja d'es Dolç" kde nás ovšem překvapilo dost lidí a tak jsme jen dali jedno malé pifko a pokračovali po pobřeží na o kousek vzdálenější pláž. Zde už bylo lidí znatelně méně, ale za cenu, že na pláži nebyly uklizeny suché řasy. Později jsme vyrazili do městečka Cala Rajada, kde jsme měli první ubytování. Večer jsme se vydali na nejvýchodnější cíp celého ostrova k majáku "Far de Capdepera".
Ráno jsme bohatě posnídali a vyjeli na pláž "Cala es Matzocs". Ve vesnici Cala Mesquida jsme zaparkovali pěkně ve stínu stromů a zakoupili slunečník. Před vydáním se na cestu jsme se posilnili pivečkem a pár jahodovými daiquiry v restauraci s příhodným jménem La Terrazza. Cesta měla vést přes tři další pláže a tak se přihodilo, že jsme na původně vybranou nedorazili a uvelebili se hned na první Cala Torta. Z pláže jsme se v podvečer odebrali a jeli do další ubykace, do klášteru Lluc v horách, které nabízelo ideální výchozí místo na další místa, které jsme chtěli navštívit.
Dostali jsme bohužel pokoj kde nefungovala plotna, přišel údržbář, ale řekl, že to bude na dýl a musíme si vyměnit pokoj. Po přestěhování a usmažení vajíček na snídani jsme šli obhlédnout přilehlou botanickou zahradu ve které se nacházel bazén. Osvěžili jsme se a po chvíly pokračovali v putování. Další zastávkou dnešního dne bylo horské jezero Cuber, že zde je zakázané koupání jsme se dozvěděli až z cedulí u jezera. Obešli jsme ho a opět usedli do našeho vozítka směrem k údajně nejkrásnější vesničce celého ostrova do Fornalutxu. Uličky byly úzké, domy z kamene a celé to působilo opravdu úžasně malebně. Poobědvali jsme, já si dal steak ze svíčkové a když mi ho donesli tak sem zůstal zírat s otevřenou hubou, ten měl snad půl kila. Jenže já jsem kluk statečný a s chutí sem se do něj pustil a nakonec ho přemohl. Na večer jsme popojeli k severovýchodnímu poloostrovu Formentor, aby jsme si zde vychutnali západ slunce, seděli jsme na útesu trčího z moře a kochali se, byla to dechberoucí podívaná. K večeři jsme si dali pár huhukoktejlů na pokoji v klášteře.
Další den hned po odjezdu z pokoje nás čekalo nemilé překvapení, přejel jsem malý vrut, který nám způsobil průraz pneu. Na asistenční linku jsme se nedovolali a pomale nám měl jet autobus ze stanice Escorca do vesničky Sa Calobra. Tak jsme zde nechali auto s tím, že to budem řešit až po výletě. Autobusák příkré serpentiny zvádal s velkým respektem, místy projížděl snad na milimetry přesně. Na pláž se dalo dostat jen pěšími tunely ve skalách. Věřím, že zde za dob dávno minulých měli piráti svoje skrýše. Plán byl, že se soutěskou Torrent de Pareis vydáme zpět k autu. Všude jsme četli, že bez horolezeckého vybavení se sem nemá cenu ani vydávat, avšak v pár cestopisech jsem četl, že se to dá. Po pár překonaných překážkách ve formě skal, popadaných velkých kamenech atd. jsme narazili na jeden, který byl přes jezírko a strašně kluzký a vysoký. Museli jsme se otočit a utíkat zpět. Poslední autobus nahoru k autu jel ve tři hodiny. Ujel nám, ale naštěstí jsme se téměř hned domluvili s postaršími angličany, že nás vezmou nahoru, kde nás čekalo auto s proraženou pneumatikou. Ještě nebyla vůbec vyfouklá tak jsme dojeli až ke klášteru, zavolali asistenci, která přislíbila, že do půl hodiny je u nás jejich vozidlo. Čekání jsme si zkrátili malým pifkem, auto dojelo za cca 40 min a za dalších cca 20 min měl postarší pán kolo vyměněno. Večer jsme vyrazili opět pozorovat západ slunce. Tentokrát na vyhlídku Mirador d'es Colomer, kde ovšem bylo příliš lidí. Všiml jsem si, že odtud vede cesta výš a nahoře, že je nějáká zřícenina. Byla tam a jmenuje se Talaia d'Albercutx odkud byl překrásný výhled na všechny strany. Vylézt sem byl výborný nápad a ty rozhledy za to rozhodně stojí.
Další den jsme si vyčlenili na průzkum kláštera. Když už tu bydlíme tak bysme si jej měli projít. Ani nás nenapadlo co vše se nachází za zády hotelu. Navštívili jsme i galerii a muzeum v nejvyšším patře kláštera. Byly zde vysteveny mimojiné opravdu nádherné obrazy. Po prohlídce jsme odfičeli do posledního ubytování, které jsme si na poslední noc dali all inclusive. Hned po příjezdu nás ani neubytovali a poslali na oběd, že formality vyřídíme až po obědě. Velice milé přivítání. Pak už jsme si užívali všech možných lahůdek, drinků a služeb hotelu.
Poprvé tuhle dovolenou jsme si přivstali a šli čekat na východ slunce. Město bylo po ránu jak město duchů, nikde nikdo, bylo to tak klidné až skoro strašidelné. Po celodenním využívání služeb hotelu jsme ještě zavítali na 2 km dlouhou údajně jednu z nejhezčích pláží Mallorky a to na Es Trenc. Byla pěkná, ale lidí zde bylo taky dost. Pak už jen celý od písku jsme vrátili auto v půjčovně a odletěli do Vídně. Kvůli spoždění letadla nám ujel poslední bus do Brna a tak jsme museli přečkat noc na letišti a odjet domů až prvním ranním...
38 fotek, 17.6.2018, 570 zobrazení, přidat komentář | děti, doma, oslavy, rodina-přátelé, zábava
Rodinná oslava narozenin mamky, Evulky a Kevina...
277 fotek, letos v červnu, 139 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování, koníčky, příroda, země
Objevily se levné letenky z Bratislavy do Skopje a tak sem neváhal a zakoupil je za krásných 30 E na hlavu. Tím se roztočil velký kolotoč plánování, čtení cestopisů, studování místní veřejné dopravy a vším spojené s naší návštěvou Makedonie. Odlet byl v pozdějších večerních hodinách a měl 40 min spoždění a tak jsme si čekání ukrátili ve společnosti lahodného 12ti letého rumu, který nás provázel i na palubě letadla. Na první noc jsem rezervoval byt v centru do kterého nás mělo odvést předem domluvené auto. Bohužel auto se polámalo, proto jsme jeli taxíkem. Ten nás vyložil před hotelem dost podobného jména jako naše ubytování. Po dlouhém bloudění jsme konečně dorazili kolem druhé hodiny ranní na ubykaci. Ještě jsme chvílu poseděli, probrali plány na další dny a šli jsme spát.
Další den jsme vyrazili na nezbytné nákupy potravin a hlavně sehnat plynovou šroubovací bombu. Tu jsme bohužel nesehnali a tak se zakoupila napichovací včetně vařiče. Měli ji na benzínce u autobusového nádraží, které je celé zastřešené mostem kde jezdí vlak a je rozdělené na dvě části. První část je pro městskou hromadnou dopravu, druhá je pro meziměsto. My popojeli do města Tetovo a tam jsme hned na nádraží přeskočili do taxíku, který nás vyvezl do horské vesničky Popova Šapka. Taxikář v příkře stoupajících serpentinách řezal zatáčky až pískaly pneumatiky. Jen se smál a povídal, že se nemusíme bát, že řídí líp jak Schumacher. Ve vesničce se nachází oblíbené lyžařské středisko, které ale přes léto nefunguje a tak jsme dál už museli po svých. Hned po příjezdu nás přivítalo pár místních psů a začli jsme fantazírovat kolik jich asi bude v horách. Vydali jsme se na cestu s plnou polní na zádech. Došli jsme k hornímu výstupu z lanovky a při pohledu na zataženou oblohu, místy až černou přes nejvyšší vrcholky, jsme shodnotili, že bude lepší dnes zakempit zde. Povečeřeli jsme a kochali se stále mizejícími a znovu se objevujícími výhledy a pohledy na vrcholky hor. Místo večerníčku se vysílal krásně zabarvený, téměř až zlatý západ slunce.
Ráno nás probudila naprosto vymetená obloha a úžasný východ slunce. Pomalu jsme pobalili stany a vyrazili vstříc kopcům. Čekal nás výstup na druhou nejvyšší horu Makedonie a to na Titov vrv vysokou 2747 m n.m. Na vrchol a zpět na původní trasu vede pouze jedna cesta a tak jsme se rozhodli, že nahoru vyskáčeme nalehko. U odbočky na tento vrchol jsme schovali batohy a pro jistotu je překryli pláštěnkou. Po chvíly stoupání narážíme na potůček a konstatujem, že si zde při cestě zpět musíme doplnit čutory. Kolem potůčku je dost sněhových polí a v jejich blízkosti krásné žluté květy. Potkáváme stádo ovcí, pár psů a pastevce. Snažíme se prohodit pár slov, ale on nám nerozumí a my jemu taky ne, jen že na vrchol je to ještě cca 2 hodiny. Konečně se před námi objevuje věž, která je volně přístupná. V přízemí je uložen stavební materiál a do patra vede žebřík a když po něm vyšplháte spatříte čistou dřevěnou podlahu a nic víc. Ideální místo pro bivak v nepříznivém počasí. Mraky se honily a převalovaly čím dál tím víc a tak jsme na vrcholu moc času nestrávili. Vracíme se zpět a batohy jsou netknuté na svých místech, nahodíme je na záda a pokračujem dál. Kolem páté hodiny nás zasahuje slejvák. Rychle stavíme stany a zalezem dovnitř. Znaveni výstupem usínáme a budíme se o pár hodin později, to už je po dešti a pomalu padá tma.
Ráno opět vymetená obloha a svítí sluníčko. Všude krátká travička až jedovatě zelená, nádherný pohled. Pomalu začínáme klesat a pod náma vidíme stáda ovcí. My jdeme po cestě, ony tak nějak přímo do kopce. Po chvíly se míjíme a bača si to hrne k nám. Začne nám vykládat veselé historky, mně placá přátelsky po zádech a láká nás k sobě na farmu. Rozpačitě jdeme s ním a on stále něco vykladá, makedonsky. Jája se se ho ptá jestli má kafe a ženu doma. On že kafe má, ale žena že je slabá, po horách s ovcema nechodí a že je v údolí ve městě. Po chvíly chůze spatříme jeho bydlení, otvírá branku před kterou je spousta velkých kostí a za brankou spousta psů. Říká, že na celý stádo má asi 30 psů a 10 pastevců. Na statku jsou pouze berani a štěňátka, který hned začne Lucka ňuhňat. Bača poklidí ve světničce, usadí nás do gauču a položí před nás mísu s hromadou ovčího sýru, je výborný, k tomu čerstvý chleba. Smaží vajíčka a pak nám uvaří kafe v konvičce na kamnách, luxus a pomale mu líbáme ruce. Zjišťujeme, že česko makedonsky se dá celkem pokecat. Po návštěvě nás vyprovází a ukazuje cestu kudy máme jít zkratkou dál. Rozhodujeme se, že nepůjdem celou původní naplánovanou trasu po horách a sejdeme do nejbližšího města odkud se přepravíme k jezeru Ohrid. Už se pomale blíží čas pokukovat po místě pro postavení stanů. Máme téměř vybráno, ale nakonec ještě chvílu půjdeme. Naražíme na ideální místo pro kemping, kde je tekoucí voda, altánek s posezením a ohniště. Již dál neváháme a stavíme stany, ihned na to skáčeme pod tekoucí vodu a provadíme očistu celého těla. Chvíly před setměním prochází stádo krav s pastevcem a psem. Povídáme si a říká, že půjde ráno opět do kopců na pastvu. Během hovoru projíždí policejní jeep, zastavuje, posádka si nás prohlíží a jedou dál. Po setmění zapalujem oheň, probíráme další plány a jdeme spát.
Ráno využijeme altánku s posezením ke snídani. Po večerním úniku plynu z bomby chce Jája již vypotřebovat všechen zbývající plyn a vaří těstoviny, rýži, čaj, kafe, prostě převaří vodu z půlky ledovce. Po snídani projíždí jeep tentokrát s jinou policejní hlídkou a kontrolují naše doklady, zapíši si nás a obhlíží místo kempování, vypadají, že něco hledají. Popřejí nám pěkný den a my vycházíme cestou dolů, sklesat až do nejbližšího městečka. Odtud se chceme dostat do většího města Gostivar, kde už by měl jet autobus k jezeru. Zkouším stopovat a hned nám zastavuje prázdný devítimístný tranzit. Nadšeně nahážeme batohy do kufru a posedáme si. Po chvíly nabírá další stopující, místní, dochází nám, že se jedná o jakousi formu místní hromadné dopravy. Za okamžik je tranzit plný a už dalším stopujícím nezastavuje. Vyloží nás v centru Gostivaru. Ptáme se na autobusové nádraží a dozvídáme se, že je asi 300 m od nás. Sedáme do nejbližší hospůdky a dáváme si vychlazený radler. Procházíme ulicí k autobusovému nádraží, kde nás paní za přepážkou moc nepotěšila. Dnes už nic nejede, nejbližší bus jede po sedmé ráno. Prozkoumáváme booking a vyskakuje na nás pouze jedno ubytování a to v 4* hotelu. Cena vychází něco málo nad 400,- Kč na osobu, dlouho neotálíme a provádíme rezervaci. O pět minut později už sedíme na recepci hotelu a čekáme jak se nám pokoj připraví. Hned si dáváme vytouženou sprchu a všichni jsme blahem bez sebe. Vydáváme se na procházku městem a dáváme si hambáče s hranolkama, ten i s pitím vychází na pouhých 50,- Kč. Nakoupíme drinky na večírek a vracíme se do našeho hotelu. Na střeše má terasu s výhledem a číšníci začínají chystat stoly na večeře. Po druhém pivu už je téměř plně obsazeno, většina žen je v zahalených róbách a my se odebíráme pokračovat v tlachání do soukromí pokoje. Z okna máme výhled na blízkou mešitu, která se po setmění rozsvítí zeleně a při halekání modliteb na nás působí jak přistávající UFO.
Ráno při vracení klíčů od pokoje nás překvapila paní recepční. Všem nám nachystala balíček s džusem a dvouma sendvičema. Autobus jel tři hodiny a tak balíček přišel velice vhod. Z nádraží jsme se vydali nejkratší cestou k jezeru. Zastavili jsme se jen v Irské hospodě a dali si kávičku. Já si dal cappuccino a holky latté, mně donesla číšnice kávičku nahoře s čepicou šlehačky politou čokoládou. Lucce při odchodu na záchod spadl mobil a rozbila si kus displeje. U jezera jsme vybrali skautský kemp, který měl z těch bližších nejlepší hodnocení. Původní plán byl, že k němu dojdem pěšky, byl vzdálen asi 5 km od přístavu. V přístavu nás začali popotahovat a přemlouvat, ať si najmem jejich lodě a že nás odvezou. Nakonec jsme neodolali postaršímu pánovi se slaměným kloboukem, který narozdíl od ostatních chtěl jen 2 E za osobu. Na loďce nám nabízel cigarety a spokojeně se usmíval. Bylo vidět, že je rád když může vyrazit na vodu. Prošli jsme od vody celým kempem až na recepci, aby nás odvedl zas zpět k vodě a ukázal nám kde si můžem postavit stany. Poté jsme se vydali objevovat krásy přilehlého okolí. Už z vody nás lákal hrad tyčící se nad pobřeží. Z hradeb byly parádní výhledy. Hned pod hradem hospůdka kde jsme se osvěžili každý podle chuti. Koupil jsem si tričko s motivem Makedonie. Další kroky vedly ke dvoum téměř totožným kostelům. Jeden z nich byl postaven na útesu trčícího z jezera. Cestou na jídlo se děvčata zastavily v krámku s ručně vyráběnýma cetkama a byžu, něco nakoupily. Sedáme na zahrádku, zvedá se dost vítr a to nevěští nic dobrého. Přesedáme si dovnitř a obsluha balí slunečníky a poklízí stolky. Po obědovečeři nakoupíme víno a občerstvení navečer v místním supermarketu a bereme si taxíka zpět do kempu, Jája chvíly smlouvá o ceně, ale pan řidič se nenechá obměkčit. Večer popíjíme vínko a kocháme se pohledem na jezero.
Dlouho spíme a dospáváme deficit z předešlých dní, kdy jsme vstávali brzy. Dneska se bude lenošit a koupat v jezeře. Můj tip na teplotu vody je 23°C. Když už nás poflakování nebaví vyrážíme poznávat další památky. Vylosován byl amfiteátr dodnes sloužící k různým představením. Jakmile k němu dojdem přehnala se krátká průtrž mračen, naštěstí je podium zastřešeno a mohli jsme zde přečkat. Pokračujem prohlídkou dalších částí města, prohlídkou suvenýrů a procházku zakončujeme drinkama na náměstí blízko přístaviště. Vybíráme restauraci, ale jelikož začíná opět kapat zabíháme do nejbližší. Je v ní skoro plno, asi zde budou dobře vařit říkáme si. O hodinku později se nám odhad potvrdil. Přístav se s námi loučí převelikou duhou.
Ráno balíme stany a voláme taxík, aby nás odvezl na nádraží. Čeká nás tříhodinová cesta busem zpět do hlavního města Makedonie do Skopje. Tam necháváme velké batohy v úschovně a vyrážíme na prohlídku města. Obdivujem stavby a spoustu soch...večer odlétáme domů.
17 fotek, 8.6.2018, 166 zobrazení, přidat komentář | děti, doma, oslavy, rodina-přátelé, události
Poklidná domací oslava Adámkových 4. narozenin, popíjelo se, grilovalo se, s hračkama se hrálo a tááák...
26 fotek, 4.6.2018, 4 528 zobrazení, 2 komentáře | klasická-fotografie, lidé, příroda, umělecké, zábava
...tak za vodou v rákosí...
26 fotek, 2.6.2018, 119 zobrazení, přidat komentář | koníčky, kultura, lidé, události, zábava
Ed Rush. Jméno, které mluví samo za sebe. Spolumajitel Virus Recordings, polovina projektu Killbox, průkopník techstepu a autor nespočet klasik, bez kterého by drum and bass nebyl tím co je. Jméno, které se po dvou letech vrátilo do Brna!

????? Neuro Stage ?????
Moyx b2b Hamham, Zaion, Birg, Dizztrict, Mania

????? Liquid Stage ?????
Dephzac, Amplified Motion, Rybizz, Spool, Kamikaze, Dekor, SixBeatUnder, Flow

Kompletní fotoreport zde: https://www.facebook.com/pg/photobannditos/photos/?tab=album&album_id=1582177565226775
32 fotek, jaro, 51 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, zábava, země
Nedělní výlet a přechod okoly Pálavy. Krásné výhledy z nejvyššího místa Pálavy a to z Děvínu, který je vysoký 554 m n.m. Trasu jsme šli z Horních Věstonic přesně takhle: https://mapy.cz/s/2L0Cy
28 fotek, 6.5.2018, 72 zobrazení, přidat komentář | krajina, práce, příroda, vesnice, zábava
Prodloužený sváteční víkend na chajdaloupce, kde probíhá rekonstrukce podkroví a balkonu. Procházky po okolí a večerní popíjení rumu v záři krbu...
11 fotek, 1.5.2018, 59 zobrazení, přidat komentář | koníčky, krajina, příroda, sport, zábava
Cyklovýlet údolím Bílého potoka. Cesta vlakem z Brna do Níhova a odtud na kole podél Bílého potoka přes Šmelcovnu, Hálův mlýn do Veverské Bitýšky a pak podél brněnské přehrady. Najeto něco málo přes 50 km...
10 fotek, 29.4.2018, 31 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda, vesnice, zábava
Nedělní procházka po Moravském krasu. Na Skalním mlýně čerstvý punkevní pstruh k obědu. Návštěva Smrtní jeskyně, kde se strop tak snižuje, že jsme ani s čelovkama nedošli na konec. Celou trasu jsme šli takhle: https://mapy.cz/s/2GR0V
29 fotek, 28.4.2018, 63 zobrazení, přidat komentář | koníčky, kultura, lidé, události, zábava
Když se Rene, Micha a Milan shodli na svém artistickém aliasu, Black Sun Empire, netušili, že se zároveň stane jejich osudem. Tohle utrechtské trio zná každý dnb head jako lídry tvrdšího a našlapanějšího drumandbassového zvuku. Své globální impérium obhospodařuje pomocí labelu Blackout, na kterém s železnou pravidelností vychází ty největší pecky od těch nejlepších neurofunkových producentů. Zkrátka a dobře, nad říší Černé slunce nezapadá a nastal čas, aby jeho temnou záři přijalo i Brno! Main Stage: Black Sun Empire (Blackout, NL) X.Morph, Zaion, PornZ, Lisz, Neosound, Sinner, Birg, VoidSec, iGOR Second Liquidfunk Stage: Vje + MC Vaant, Checkmate, CrashMan & Adam Saxopervert, Mushka, Lazzna ... Kompletní fotoreport zde: https://www.facebook.com/pg/photobannditos/photos/?tab=album&album_id=1548416795269519
30 fotek, 22.4.2018, 63 zobrazení, přidat komentář | děti, doma, oslavy, rodina-přátelé, zábava
Oslava tatíkových narozenin v pohodlí domova, grilovačka, společenské hry a pohoda...

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.